NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debutovým materiálem se představují roudničtí stoupenci trudnomyslného symfonického doom metalu se silným gotickým akcentem. Paběrkující housličky, hutný mužský vokál, téměř blackové až čmelákovitě bzučící kytary, občasný ženský popěvek a decentní klávesy jsou hlavním artiklem, který DEMENCIA MORTALIS ve své tvorbě předkládá na pult. Těžištěm kotouče „The Forgotten“ je zlom první třetiny, tedy jmenovitě skladby „I Dark Throne“ a „Swedes“ s hitovějšími melodickými linkami a poněkud omšelým použitím rozhovoru andělského ženského zpěvu s pseudooperním nádechem a growlu dle modelu „Kráska a Zvíře“. Příbuzenský vztah k ranné tvorbě SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY se přímo nabízí, nicméně nejedná se o laciné kopírování. Je znát, že DEMENCIA MORTALIS chce být spíše svojskou středočeskou alternativou ke dvěma žánrovým gigantům, kteří okupují území ze západu a východu – plzeňskou symfonickou hordou zvanou INTERITUS a moravskými folkloristky SSOGE. A možná jí za několik let i bude.
Na aktuálním materiálu je škoda hlavně zvuku, který místo toho, aby nahrávce dodal prostor a plasticitu, funguje zcela naopak a zvuk zplošťuje. Kytary by mohly být sytější a frekvenčně širší, bicí výraznější. Zamrzí i místy drobně nedotažená instrumentální úroveň a celková sehranost, nicméně tyto stinné stránky současného materiálu v budoucnosti čas jistě osvětlí a vytříbí. Zajímavým příslibem do budoucna této kapely budiž skladatelský potenciál, který je cítit, jen trochu dozrát a vytvořit si osobitější pojetí.
5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.